Už od antiky se západní myšlení točí kolem velké otázky, jak si celek uchovává svou integritu navzdory rozpadu částí. Výsledkem je zvláštní romantická ironie: prostřednictvím nekonečného opakování v nesčetných obměnách okolností získala samotná otázka trvalost, jež přesahuje konkrétní celky a části, k nimž byla vztažena, a povyšuje ji do vyšších sfér, než jsou pomíjivé podmínky, za nichž byla položena. Toto transcendentní toužení, které samo touží po transcendentnu, je oním velkým nerozplétatelným uzlem, jenž drží plachty západní civilizace vysoko, a sotva lze dodat něco podstatného k Whiteheadově proslulé domněnce, že „nejbezpečnější obecnou charakteristikou evropské filosofické tradice je, že sestává z řady poznámek pod čarou k Platónovi“.

Moderní na výzkum zaměřená univerzita, zrozená v Německu a dnes převažující všude, funguje na principu rozdělení humanitního bádání do samostatných disciplín. Jejím hlavním posláním je – jak název napovídá – výzkum, chápaný jako nepřetržité odkrývání nových objevů v čím dál specifičtějších oblastech kulturní zkušenosti, pozastavovaný toliko za účelem jejich syntézy s již ustaveným souborem vědění. V Kuhnově klasické teorii „paradigmat“ je často přehlíženo, že samotná výzkumná univerzita a pojetí vědy, které zastřešuje, jsou rovněž paradigmaty – a to jedněmi z nejúspěšnějších v dějinách epistemického bádání. Stále jasněji se však ukazuje, že – alespoň v humanitních vědách – dnešní organizace poznání přináší pouze to, co by ekonomové nazvali klesajícími mezními výnosy; že jednotlivé části atomizované univerzity se ocitají v postupné dezintegraci a že uzrává chvíle k průlomu k něčemu… staršímu, a přece zároveň novému.

Návrat k holistickému humanismu, živenému věčnými otázkami – podniku nikdy zcela neopouštěnému v anglicky mluvících zemích a často znovu oživovanému v kontinentální Evropě – je stěžejním stožárem, na němž Karlovarský institut vztyčuje svou vlajku. Veden těmito principy usiluje Karlovarský institut o obnovu společenských a humanitních věd jako integrovaného celku, pěstovaného vždy ve svobodném, otevřeném a hodnotově neutrálním duchu. Čerpaje z hluboké akademické tradice národů střední Evropy, doufá institut vzkřísit klasického humanistického ducha mezi nastupující generací myslitelů.

Ačkoli se institut primárně soustředí na pěstování věd, zamýšlí překračovat hranice akademické půdy a vést dialog i spolupráci s významnými osobnostmi umění, obchodu a politiky. Karlovy Vary, jako historické lázeňské město v srdci Evropy, jejichž trvalé kouzlo po staletí lákalo nejhlubší evropské myslitele k toulkám po kopcích a k ochutnávce zdejších pramenů, nabízejí ideální prostředí pro tuto práci. Zaséváním semen nového holistického a interdisciplinárního humanismu do úrodné půdy střední Evropy a zároveň s pohledem upřeným do vzdálenějších krajů – v nejlepších středoevropských tradicích kosmopolitismu – se Karlovarský institut snaží zapustit pevné kořeny, z nichž by vzešly nové teoretické paradigmaty i intelektuální plody prostupující celou společností, a sjednotit lehkost spekulativního myšlení s vážností politického rozhodování.

Karlovarský institut bude své poslání naplňovat podporou nejrůznějších akademických výzkumných iniciativ, mj. pořádáním konferencí, kolokvií a přednášek, podporou a vydáváním vědeckých publikací, přímou výukou studentů a mladých profesionálů a zpřístupňováním myšlenek některých z největších současných intelektuálů prostřednictvím našeho volně přístupného online časopisu Carlsbad Considerations, jenž bude publikovat inovativní práce předních badatelů ve všech oblastech společenského myšlení s cílem přinášet nejnovější poznatky soudobého myšlení všem.

Zájemci o činnost Karlovarského institutu naleznou více informací na adrese carlsbadinstitute.org.

Dr. Martin Hähnel, ředitel
Christopher Gadsby
Seweryn Górecki
A.W. Taubenberger